Dominantní sdělení nabízená zpravodajstvím jsou především spojena s vážností a věrohodností samotné mediální organizace, která je nabízí. Pro zpravodajství je rozhodující, aby mu příjemci věřili a důvěřovali. Tomuto cíli jsou podřízeny typické výrazové prostředky. Zvolené výrazové prostředky mohou nést nějakou hluboko zakořeněnou představu, mýtus či předsudek.

Bravo Girl. Obálka časopisu. Samotným smyslem komunikace je přenos informací, který je možné uskutečnit díky prostředkům schopným tyto informace zprostředkovat. Právě tady mluvíme o výrazových prostředcích, které jsou specifické pro každou komunikaci. Nejen míra použití, ale i proporční uplatnění a vzájemné vztahy výrazových prostředků jsou určeny komunikační situací. Komunikační situace je konkrétní realizací komunikace. Obecné složky komunikačního procesu se konkretizují a právě tato transformace určuje celou komunikační situaci.Osobitost komunikační situace sehrává při použití výrazových prostředků důležitou roli.

Volba výrazových prostředků je nástrojem interpretace udá­losti. Každá zpráva je interpretací události. Jedna a tatáž událost – například jednání mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů – se dá volbou výrazových prostředků jednoznačně vyložit: jinou per­spektivu nabízí volba slova nesoulad, jinou výrazy nesouhlas, konflikt, konfrontace apod. Všechny prostředky od výběru přes zpracování po vol­bu výrazových prostředků se podílejí na konstruování zprávy. Ně­kdy je tato konstrukce různými subjekty zcela záměrně řízená – například když politici pózují pro novináře. Taková událost je vlast­ně naprosto nereálná. Neděje se z žádného jiného důvodu, než aby ji média mohla zaznamenat.

Například jednokanálovost rozhlasové komunikace ohraničuje výběr a použití výrazových prostředků. Posluchači může být zprostředkována jen ta informace, která se dá překódovat do zvukové podoby. Tato základní charakteristika výrazových prostředků v rozhlase se obvykle označuje jako zvukovost, která se opírá o vizualizaci slyšeného, je tedy založená na představivosti. K základním výrazovým prostředkům rozhlasu lze zařadit řeč, hudbu, zvuky a ruchy. Lidská řeč umožňuje přesně pojmenovat jevy objektivní reality a její akustický signál přidává jednotlivým jazykovým znakem cosi navíc. Důležitou roli zde hrají individuální hlasové charakteristiky mluvčího.mfdnes - titulka Televize se zase zaměřuje na její vlastní typické výrazové prostředky – pohled a tvář moderátorů a reportérů jsou obrácené do kamery (zatímco vedlejší postavy, jako jsou odborníci či svědci, hovoří na
obrazovce zás
adně k reportérovi), moderátoři jsou slušně oblečeni apod. V médiích se předpokládá kultivovaný projev, který lze hodnotit z pohledu všech jazykových rovin. Adekvátnost použití lingvistických prostředků je odrazem vysílání. Veřejnoprávní prostor předpokládá důslednější dodržení jazykových norem, jako je to v komerčním prostředí.

Hudba jako výrazový prostředek médií, převážně rozhlasu, plní důležitou funkci. Hudební zaměření rádia patří k jeho základním charakteristikám. V rozhlase se efektivně využívají i sekundární funkce hudby, a to ve formě hudebního předělu, spojení, doplnění a oddělení. Jde o rozhlasové předěly a rozhlasové znělky, jejichž úkolem je v první řadě posílení značky v povědomí recipienta. V našem prostoru se zdomácnělo označení džingel. Z pohledu posluchače naplňují rozhlasové džingle identifikační funkci (posluchač ví, jaký rozhlas poslouchá, znělka mu pomáhá při hledání konkrétní stanice) a delimitace funkci (ohraničují píseň).

Úkoly:

Tvorba mediálního obrazu.

Časová dotace: 15 minut

Pomůcky: –

Žáci se rozdělí do tří skupin. První se bude věnovat ženskému periodiku, druhá mužskému a třetí dětskému. Následně každá skupina zvolí témata a podobu titulní stránky. Zvolit mohou tiskové nebo internetové médium.

Žáci si vyberou témata pro pořad zaměřený výhradně na mladé příjemce (15-25 let). Popíší, jak si daný pořad představují a porovnají to s prezentací a zaměřením existujících pořadů pro starší a střední generaci.

Literatura:

Burton, G.; Jirák, J.: Úvod do studia médií, Barrister & Principal, Brno, 2001. (str. 157 – Zpravodajství)
Mistrík, J.: Lingvistický slovník, SPN, Bratislava, 2002.
Reifová, I. et al.: Slovník mediální komunikace, Portál, Praha, 2004 (Definice pojmu rozhlas: s. 217-219)
Trampota, T.: Zpravodajství, Portál, Praha, 2006. (str. 91 – Reprezentace a stereotyp)

Rozpravy o českých médiích: Svět časopisů pro muže a ženy

MediaGram created with by Amelisoft s.r.o. © 2017