Cílová skupina je výraz používaný v médiích a marketingu pro skupinu lidí podobných, pro ně typických zájmů, charakteristik, vlastností, potřeb, sociálních, věkových či jinak definovaných parametrů (důchodci, učitelé, lékaři, matky s dětmi, lidé od 18 do 35 let a podobně). Toto účelově vytvořené dělení na množinu lidí je používáno pro přesnější cílení mediální komunikace. Správné určení cílové skupiny (cílového publika) výrazně zefektivňuje použití prostředků vynaložených na dané mediální produkty.

Cílová skupina je tedy specifická třída lidí na cílovém trhu, které chceme prostřednictvím médií doručit klíčové mediální poselství. Definování cílové skupiny je jedním z prvních kroků při tvorbě mediální strategie. Vlastně téměř žádná komunikační aktivita by neměla začít, aniž bychom věděli, ke komu mluvíme, protože právě podle toho určíme to, jak a co budeme říkat. Čím více o cílové skupině víme, čím lépe se dokážeme vcítit do toho, jak žije, co si myslí, co ji těší a co odrazuje, tím efektivněji ji dokážeme danou kampaní oslovit. Každou cílovou skupinu tvoří recipienti. Příjemce nebo recipient je osoba, která vnímá určité množství znakového nebo symbolového materiálu, vytvořeného komunikátorem jako pole pobídek ve vztahu k vlastním stávajícím potřebám, očekáváním a přáním. Skupina příjemců se označuje jako cílová skupina nebo jako publikum komunikace.

Cílová skupina, pro kterou rozhlas a televize vysílá, má nepopíratelný vliv na konečný mediální produkt. Publikum očekává naplnění svých potřeb. Pokud se tak nestane, má možnost vybrat si jinou rozhlasovou nebo televizní stanici. Proto je pro vysílatele velmi důležité znát své publikum, co potřebuje a chce slyšet. Typ mediální organizace je stejně určující faktor, který se promítá do výběru událostí. V mediálním prostředí je důležitá dichotomie veřejnoprávního vysílaní na jedné straně a komerčního na druhé. Jelikož v komerčním prostředí je důležitá četnost publika, zaznamenáváme tu snahu oslovit a získat většinu posluchačů. Zprávy tudíž nemusí mít a priori jen informační hodnotu, ale musí být atraktivní pro posluchače publikum. V tomto smyslu se mluví o infotainmentu, ve kterém je zajímavost důležitější než užitečnost informace. Zároveň např. také hudební zaměření rádia patří k jeho základním charakteristikám, je to vektor určující cílovou skupinu. Hudba v ustálených a ucelených formách plní primárně estetickou funkci. Snahou komerčních rádií je oslovit co nejpočetnější publikum a tento fakt se promítá i do profilu vysílané hudby. Hovoříme o tzv. hlavním komerčním proudu, který je vysílán, a tedy i poslouchán nejčastěji. Rádia hrající hity se snaží navzdory své nepopiratelné podobnosti odlišit se, a tak zaujmout percipienta. I když se zdá, že diference jednotlivých komerčních vysílaní jsou minimální, zůstává hudební dramaturgie nosnou složkou rozhlasu, která determinuje jeho úspěšnost vyjádřenou v počtu posluchačů.

V případě novin a časopisů rozlišujeme různé cílové skupiny podle obsahového zaměření periodika, tj. periodika pro širokou veřejnost a periodika pro specifické skupiny čtenářů. Tisk pro širokou veřejnost zastávají periodika univerzální, populární, kulturní a umělecké, rodinné, zábavné, programové, dětské, ženské, sportovní apod. Periodika pro specifické skupiny čtenářů jsou převážně odborné, vědecké, firemní nebo školní. Na základě územního působení lze hovořit o ústředních, regionálních a lokálních médiích.

Literatura:

Tušer, A.: Ako sa robia noviny, EUROKÓDEX, Bratislava, 2010, str. 41.
Kotler, P.: Marketing podle Kotlera, Management Press, Praha, 2000.
Muhlbacher, H.: Selektivní propagace. BABTEXT, Praha, 1993.
Cílové skupiny a jejich definice: http://www.m-journal.cz/cs/marketing/uvod-do-marketingu/cilove-skupiny-a-jejich-definice__s299x549.html

MediaGram created with by Amelisoft s.r.o. © 2017