Každý máme právo na ochranu našeho soukromí a před zveřejňováním osobních údajů o naší osobě. Ochrana osobnosti je ošetřena skrze celou řadu zákonů, tudíž nejen v Listině základních práv a svobod, Občanském zákoníku či v Trestním právu, nýbrž i v Tiskovém zákoně, jenž byl přijat 22. února 2000 jako zcela nová norma, nikoli jako pouhá novela starého tiskového zákona.

jaka mame pravaStarý tiskový zákon obsahoval tzv. právo na opravu, ke kterému se odvolávalo v případě uveřejnění nepravdivých údajů, jež se nějakým způsobem dotýkaly cti či dobrého jména občana, případně nějaké instituce nebo organizace. Dodnes je mnohdy omylem tato oprava vyžadována, přestože v novém Tiskovém zákoně již obsažena není.

Právo na opravu bylo nahrazeno tzv. právem na odpověď, jehož problematika byla nejdiskutovanější otázkou před přijetím tohoto nového zákona, jelikož se na jedné straně dotýká otázky svobody slova a na straně druhé práva na ochranu cti, důstojnosti, soukromí apod. Zákon stanovuje podmínky, za kterých může být žádáno uveřejnění této odpovědi. Bylo-li v periodickém tisku uveřejněno sdělení, jež obsahuje skutkové tvrzení (tedy tvrzení, jež je možné dokázat, nikoli hodnotový soud)[1], které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, případně jména či dobré pověsti právnické osoby, může poškozený požadovat po vydavateli daného tisku uveřejnění odpovědi a vydavatel je povinen na tuto žádost odpověď uveřejnit. Tato odpověď musí svým rozsahem odpovídat původnímu napadanému článku, případně jeho části (v případě pouhého odstavce apod.), její umístění v periodiku musí být rovnocenné s umístěním původního článku a musí z ní být patrné, kdo ji činí. Vydavatel ji uveřejňuje na své náklady, a to nejpozději do 8 dnů od obdržení žádosti o její uveřejnění (případně v nejbližším možném vydání daného titulu, není-li možné z důvodu delší periodicity splnit onu podmínku 8 dní). Další odpověď už poté není přípustná, aby nedocházelo k vytváření řetězce v podobě rozsáhlých názorových diskuzí. Nevyhoví-li vydavatel žádosti o odpověď nebo nesplní stanovené podmínky, může se žadatel obrátit na soud. jaka mame prava2Zákon však také stanovuje výjimky, kdy není povinností vydavatele tuto odpověď uveřejnit, a to například v případě, že by byl uveřejněním daného textu spáchán trestný čin nebo správní delikt, případně kdyby byl navrhovaný text v rozporu s dobrými mravy.

Dalším důležitým bodem v novém Tiskovém zákoně je tzv. dodatečné sdělení. Právo na nej vzniká v okamžiku, kdy je v periodickém tisku uveřejněno sdělení kupříkladu o probíhajícím trestním řízení proti osobě, již je snadné identifikovat. Této osobě potom vzniká právo žádat po vydavateli uveřejnění informace o výsledku tohoto řízení formou dodatečného sdělení.

Za obsah periodických tiskovin nese plnou zodpovědnost vydavatel (nikoli šéfredaktor).

Literatura:

Acsay, Ľudovít. Mediální právo v ČR. Diplomová práce. Brno. 2006/2007

Prezentace Naše práva ve vztahu k médiím (Lenka Šubířová)

MediaGram created with by Amelisoft s.r.o. © 2017