lide v mediichZa žurnalistický celek se považuje zmaterializovaný výsledek tvůrčí duševní žurnalistické činnosti neboli konkrétní číslo novin a časopisu (pokud má žurnalistický ráz a nejde o odborné či umělecké periodikum), žurnalistický rozhlasový a televizní pořad a dokumentární, zejména zpravodajský film. Pokud se pod žurnalistickým celkem v periodickém tisku rozumí celý obsah periodika, v rozhlase, v televizi a ve filmu to tak není. Noviny a časopisy jako žurnalistický celek jsou výsledkem novinářské redakční činnosti. Redaktoři pracují i s nežurnalistickými projevy (s výjimkou inzerce). Vybírají a upravují je tak, aby se novinářskými projevy tvořil kompaktní, obsahově i tvarově vyvážený celek. V rozhlase a televizi celý obsah vysílání netvoří kompaktní, skloubený soubor, a proto ho posluchač nebo divák takovýmto způsobem nevnímá. Tvorba rozhlasového a televizního programu není natolik závislá na práci redaktorů, ale podílejí se na ní dramaturgové, režiséři, herci, dirigenti, koncertní umělci a další. Za žurnalistický celek v rozhlase a v televizi se považují jednotlivé novinářské relace nebo bloky, které mají zpravodajský, publicistický, zpravodajsko-publicistický nebo publicisticko-zpravodajský charakter. Ve filmu se za žurnalistický celek pokládá zpravodajský film, který se snaží zobrazit život v autentické podobě.

Šéfredaktor, redakční štáb

Šéfredaktor časopisu Respekt. Zdroj: www.respektinstitut.czNejvýznamnějším redakčním pracovníkem, který odpovídá za obsah periodika a práci redakce, je šéfredaktor. V tiskovém systému určuje obsah periodika v souladu se zájmy všech činitelů komunikačního řetězce. Dohlíží na to, aby se mediálním obsahem neporušovaly zákonem chráněné zájmy společnosti, organizací a občanů. Odpovídá za pečlivé prověření pravdivosti a původu každé informace. Plní veřejnou službu v oblasti informování společnosti, proto by měl ovládat i principy novinářské tvorby (individuální i kolektivní), kterou pomáhá koordinovat.

Výsledné mediální produkty jsou však finálním produktem složitého výrobního procesu, do kterého jsou zapojeny různé profese. Ekonomickou a organizační stránku jejich výroby má na starosti vydavatel nebo ředitel vydavatelství, obsahovou právě zmíněný šéfredaktor. Nejpočetnější skupinou zaměstnanců novin jsou zpravodajové a reportéři, kteří shromažďují informace v terénu, píší zprávy a komentáře. Pak jsou to redaktoři, kteří vybírají a upravují agenturní zpravodajství, příspěvky externích autorů a listy čtenářů. Redakční štáb doplňují fotoreportéři, grafici, jazykoví korektoři a jiní specialisté. Avšak právě novináři mají jednu z nejdůležitějších úkolů.

Novinář

Pracovní náplň novináře je různorodá. Může se věnovat buď zpravodajství, nebo publicistice. Pokud bychom měli použít teoretický postulát postavení subjektu novináře ve sdělovacím procesu a předpoklady pro úspěšnou realizaci úlohy komunikátoru, nezbytné jsou politické, odborné, komunikační a řídicí znalosti, avšak i jiné zdroje vzdělání, sebevzdělávání, redakční praxe, zájmové činnosti apod. Nezbytné jsou i osobnostní schopnosti. Obraz a představa, kterou má novinář o příjemcích jeho textů, výrazně ovlivňuje způsoby jeho práce s fakty, výběr zpráv i hledání takových forem zpracování, které by byly pro příjemce co nejpřijatelnější. Právě recipient představuje rozhodující složku v komunikačním procesu, protože na základě svých schopností, vlastních zkušeností a příslušnosti k různým sociálním uskupením podmiňuje účinnost tohoto procesu. Správný novinář tedy potřebuje skutečně hodně předpokladů, aby svou práci odváděl správně. Mezi osobní dovednosti, kterými by měl disponovat, patří např. komunikativnost, kreativita, inteligence, představivost, důležitým faktorem je však také sebekázeň, družnost a adaptabilita. Novináře tedy lze charakterizovat jako osobnost, která se podílí na formování veřejnosti způsobem, jakým zpřístupňuje informace. Věnuje se tvůrčí činnosti a tvorbě novinářských příspěvků. Pro tuto práci však nestačí pouze novinářská zručnost, ale pro její provádění jsou také potřebné osobnostní předpoklady. Je třeba, aby se držel novinářské etiky a aby si uvědomil, že píše ne pro sebe, ale hlavně pro druhé. Novinář musí hodně číst, aby si osvojil velkou slovní zásobu. Proto by novinářem měl být jen ten, kdo tato kritéria splňuje.

Newsroom. Zdroj: www.mediar.czMédia však mají povahu společenské instituce, pomáhají organizovat každodenní život, jsou součástí života společnosti, zprostředkovatelem kontaktu s dalšími členy společnosti a sociální realitou, poskytovatelem informací. Pro svou tendenci určovat nejběžnější způsoby trávení volného času jsou také prostředkem zábavy. S tím také souvisí jejich schopnost spoluutvářet životní styl jednotlivých lidí od přísunu informací z novin, televize, internetu či samotné módy přes používání různých artefaktů známých z reklamního a filmového průmyslu až po identifikaci některých členů společnosti s hlavními aktéry mediálního denimu, příp. mediální známou osobností, tzv. celebritami.

Moderátor

Moderátor Václav Moravec. Zdroj: blesk.czMezi tyto celebrity lze zařadit také moderátory. Moderátora jako součást masové komunikace vnímáme jako osobnost, která zastupuje v daném komunikačním vysílací kanál – televizi – v rámci ní a v jejím zájmu komunikuje s příjemcem (divákem). Komunikaci vnímáme zejména jako přenos informací či výměnu významů. Při komplexním chápání masové komunikace a moderátora jako její součásti si uvědomujeme, že zahrnuje i osobní komunikační procesy, role a situace. Moderátor v televizi je důležitým komunikačním, informačním a bavícím subjektem, jehož masový recipient často vnímá jako objekt pozornosti a zájmu. Moderátor je chápán jako komunikátor s největší mírou personifikace sociální informace. Moderátor je redaktor, tvůrce i realizátor. V relaci vystupuje jako autor materiálů, ale i jako průvodce pořadem, který jednotlivé materiály podle potřeby spojuje a komentuje. Relaci uvádí a vytváří spolu s dramaturgem a režisérem, je hostitelem pozvaných hostů – osobností. Moderátor jako osobnost komunikující prostřednictvím televizní obrazovky prochází všemi typy komunikace. Od zpracování nových poznatků v interindividuální komunikaci přes interpersonální komunikaci s komunikačním partnerem (respondent, člen pracovního kolektivu, kolega, host), skupinovou komunikaci v rámci pracovní skupiny (redakce), meziskupinové komunikaci (v rámci organizační struktury komunikují různé profesionální skupiny, redakce) až po komunikaci v určitém médiu.

Herec

Umění v médiích samo o sobě přispívat k hlubšímu poznávání člověka, jelikož je důležitým prostředkem sebereflexe lidské existence ve světě. Ústředním objektem dramatického umění je herec. Herec je osoba, která se věnuje herectví, tedy uměleckému oboru založenému na ztělesňování (zejména hraní) fiktivní bytosti v divadle, filmu, televizi či rozhlase. Herecká postava je proto označena jako souhrn všech zrakových a sluchových podnětů, které se v daném kontextu vztahují k tělesnému zjevu herce. Soustředíme se na  jeho subjektivitu. Scénické umění se zakládá na prožitcích a záměrné propojování s pohybovou a myšlenkovou aktivitou může upevňovat, stabilizovat, snadněji vyvolávat a činit je srozumitelnějšími pro sebe i pro druhé osoby. Literatura zdůrazňuje velkou odlišnost hereckého umění pro film a pro divadlo a fakt, že umění hry pro bílé plátno jest neskonale složitější. Jako předpoklad stát se filmovým umělcem uvádí jednak lásku k filmu, jednak inteligenci, tělesnou krásu (nebo alespoň typ) a pevné nervy, jež snesou napětí a vyčerpání, kterému je herec vystaven. Příčinu této složitosti hraní ve filmu vidí teoretikové v tom, že zatímco na jevišti herec svou roli podává v celku, může ji nerušeně stupňovat a má k dispozici nejen mimiku, ale i slova, filmový umělec ji podává ve fragmentech, s mnoha intervaly a často v převráceném pořadí, takže se musí pokaždé znovu vžívat do situace a nemůže se rozehrát. Zvláštní kapitolu tvoří dabingoví herci, přičemž podstatou dabingu je přetlumočení jinojazyčného audiovizuálního díla nahráváním slov (zejména dialogů) v jednom jazyce k obrazové složce tohoto jinojazyčného díla tak, že se pohyby rtů osob vystupujících v díle přibližně shodují s nahrávanými slovy nebo alespoň nahrávaná slova zazní přibližně tehdy, když mluví také osoba vystupující v díle.

Manažer

Neodmyslitelnou roli v rámci mediálních sdělení však hraje též pozice manažera. V současnosti se s pojmem manažer setkáváme v různých podobách a souvislostech. Podle slovníku managementu je manažer každý, kdo pracuje ve vedení organizace a má pravomoc používat její zdroje k dosažení cílů organizace – peníze, pracovní sílu nebo zařízení. Rozmanitost a náročnost činností, úkolů a rolí klade na osobnost manažera vysoké nároky. Na to, aby je vedoucí zvládl, je třeba, aby byl vybaven určitými předpoklady, určitými vlastnostmi, schopnostmi. Každý vedoucí je však jiný, u každého se jeho nabyté vědomosti a praktické zkušenosti projevují jiným způsobem. Přesto od každého vedoucího – od každého manažera – očekáváme, že bude efektivně využívat své znalosti, schopnosti i manažerské nástroje ke splnění cílů organizace, do jejíhož čela je postaven. Kompetence manažera možno definovat jako soubor znalostí, dovedností a zkušeností, jakož i fyzické a psychické připravenosti tyto kvality využít k účinnému provádění určitých úkolů (funkcí a rolí) v souladu s přidělenou pravomocí a všeobecným očekáváním. Manažer nejen v mediální organizaci je tedy člověk zodpovědný za svěřenou organizační jednotku nebo jinak vymezenou oblast. Úkolem manažera je řídit, tedy plánovat, vést, organizovat, rozhodovat a kontrolovat lidi, procesy a další zdroje ve svěřené odpovědnosti v organizaci. Např. marketingový manažer zkoumá pochopení potřeb zákazníků, reakci na ně prostřednictvím vývoje, výroby a prodeje odpovídajících produktů (výrobků) a služeb (včetně zavádění inovací) a působení na potřeby zákazníků v souladu se strategickými záměry organizace.

Úkoly:

Pracovní pozice v médiu

Časová dotace: –

Pomůcky: –

Žáci si zvolí typ média, ve kterém by chtěli pracovat, a to jak tisk, rozhlas, nebo televizi. Následně pozici, na které by chtěli v daném médiu působit a připraví výsledný produkt, minutovou prezentaci svojí činnosti na dané pozici (např. rozhlas – redaktorský vstup, televize – moderátorský vstup, tisk – tematické zaměření článku, apod.)

Osobnost ze světa médií

Časová dotace: –

Pomůcky: –

Každý žák si vybere svou oblíbenou postavu z mediálního světa a popíše důvod svého výběru, její práci, zaměření, největší plusy a pod.

Etika vs. bulvár

Časová dotace: domácí příprava

Pomůcky: –

Studenti dostanou za domácí úkol zachytit pomocí fotoaparátu (mobilního telefonu) nějaký aktuální problém v blízkosti školy/svého bydliště. Příklady:

  • Špatné parkování ve městě.
  • Nelegální skládka.
  • Graffiti na historických budovách.
  • Špatné venčení psů porušující městskou vyhlášku.
  • Nedostatečný bezbariérový přístup do veřejných budov.
  • A podobně…

Do příští hodiny přinesou (v elektronické podobě) fotografii a připraví si k ní krátký komentář (resp. publicistický příspěvek do novin), který ve vyučovací hodině přečtou svým spolužákům.

Literatura:

Tušer, A.: Ako sa robia noviny, EUROKÓDEX, Bratislava, 2010, str. 167 – 184.
Volek, J. – Jirák, J.: Vybrané atributy profesního sebepojetí českých novinářu, Syndikát novinářu ČR – Českomoravský novinář, 2006, str. 21 – 38.
Blech, R.: Encyklopédia filmu, Obzor, Bratislava, 1993.
Jurašková, O. – Horňák, P.: Velký slovník marketingových komunikací, Grada Publishing, Praha, 2012.
McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace, Portál, Praha, 2007.
Reifová, I. et al.: Slovník mediální komunikace, Portál, Praha, 2004

Jak pro vás děláme noviny

FFUK – veřejnoprávní média 21. 5. 2013

 

O práci zahraničních zpravodajů

MediaGram created with by Amelisoft s.r.o. © 2017