Vztah mezi mediálními produkty a skutečností

mediální „reprezentace“ skutečnosti, vztah zpravodajství a skutečnosti, vztah fikce a skutečnosti, „hra“ se skutečností, relevance a věrohodnost informačních zdrojů a informací

Nedílnou součástí dnešní každodennosti se kromě rituálních činností a úkonů stala přítomnost médií v životě lidí. Do reality každodenního života, která je vnímána jako realita par excellence, se tak dostala realita tvořena médii. Ta nás obklopuje ze všech stran. Mediální realita je tedy částí sociální reality a jako taková podléhá procesu konstrukce.

Tak, jak jsou mediální produkty strukturovány podle jistých ustálených postupů, tak i samotné obsahy mediálních sdělení v sobě nesou a následně reprodukují ustálené reprezentace. Teorie mediální reprezentace používá několik základních kategorií. Např. můžeme rozlišovat tři druhy reprezentace jednotlivců a sociálních skupin v médiích. Jedná se o kategorie typů, stereotypů a archetypů. Pojmem typy jsou označeny postavy, jež reprezentace zobrazuje jako jedinečné bytosti s důrazem více než na jejich samostatnou jedinečnost na to, co charakterizují nebo typizují. Pro typy platí, že většinou neexistují v reálném světě a nestávají se z nich stereotypy. Stereotypy jsou, jak již bylo zmíněno, další kategorií mediální reprezentace. Za stereotyp je označena zjednodušená reprezentace postojů nebo rysů, která se dlouhodobě objevuje jako reprezentace v mediovaném nebo každodenním kontextu. Zjednodušené rysy jsou často v takovém zobrazení podávané v prohrané formě, a tak je možné říci, že stereotyp zkresluje a deformuje původní obraz předlohy. Stereotypy jsou ale jednoduše rozpoznatelné a navzdory zmiňované deformaci jsou konstitutivním prvkem sociální konstrukce reality, především typizovanými nositeli soudů, postojů, názorů, případně předsudků. Poslední kategorií reprezentace jsou archetypy, přičemž se jedná o hluboce zakořeněné typy v jednotlivých kulturách. Archetypy ztělesňují nejhlubší přesvědčení, představy, hodnoty a případně i předsudky platné v celé kultuře.

Důležitou součást našich každodenních životů tedy tvoří média a hlavně zpravodajství, které mnoho lidí považuje za relevantní a objektivní zdroj informací o světě. Mediální zpravodajství tak můžeme považovat za sociální instituci, nakolik plní ve společnosti podstatné funkce. Kromě základní funkce informovat veřejnost, jsou to také funkce udržování kontinuity existence společnosti, vytváření společenského konsensu, plnění funkce korelace a utváření společné identity. Zprávy nám mají pomáhat orientovat se ve světě, zvažovat naše možnosti v dalším životě, pomáhat nám rozhodovat se v roli voličů a podobně. A pro svůj předpokládaný vztah k realitě se zprávy často považují za relativně věrohodnou informaci o světě, lidech, společnosti. Tato věrohodnost se opírá o představu, že média jsou skutečně schopna nabídnout to, co je důležité, významné a pro příjemce relevantní. Média ale nemohou veřejnosti nabídnout informace o všech událostech, jevech, lidech a pod., proto nastolují ve společnosti jen určitá témata. Média vybírají do svých obsahů jen některá témata, jiná vynechávají a tím určují, co bude veřejnost vnímat jako důležité. Média proto sice nemusí určovat, co si lidé myslí, ale úspěšně určují, o čem mají přemýšlet.

Jedním z charakteristických rysů informační společnosti je však též dramatický, obtížně zvládnutelný nárůst informací. Informační exploze má pak i své negativní stránky. Stále větší měrou narůstá počet informací a informačních zdrojů, které nejsou zárukou zmnožení dosavadního poznání. Nejenže mu mnohdy neprospívají, někdy dokonce škodí. Média zcela nevyhnutelně mění všechno, čeho se zmocňují. Vstupují mezi publikum a původní materiál, který používají. To, co se objeví na stránce či na obrazovce, není skutečný originál, nýbrž je to jedna z možných verzí jeho výkladu či zpracování. A nejde jen o to, že události zpracovávané do zpráv jsou určitým způsobem vybrané, uspořádané a převyprávěné, aby byly pro pří­jemce přijatelné. Totéž platí i o fiktivních příbězích. Média mediují čili zprostředkovávají vše, čeho se chopí. Je-li v nějakém zpravodajském článku uvedeno hodně pravdivých údajů, neznamená to, že je tam uvedena celá pravda. Číst článek není totéž jako být příto­men na místě. Takže jediné, co stojí za podrobnější úvahu a soustavnější studium, je stupeň mediace, tedy míra zprostředkování, a to, jak zprostředkování proběhlo a jak může ovlivnit naše chápání kon­krétního sdělení. Koncept mediace slouží k tomu, aby nám připomněl, že veškeré mediované materiály jsou ve skutečnosti zastupující, jsou jistým druhem reprezentace. To znamená, že jsou nějakým způsobem se­staveny, že jsou zkonstruovány. Mediální konzument, který chce proniknout k jádru věci, by se nikdy neměl spoléhat na jediný informační zdroj, ale ověřit si, zda odkaz (pokud existuje) je citován přesně, nebo ho autor upravil ve svůj prospěch. Např. internet díky síti hypertextových odkazů tuto možnost plně podporuje. Spolehlivý text tak nikdy nečerpá z jediného informačního zdroje – usiluje o nalezení sítě odkazů směřujících k určitému prvotnímu zdroji, od něhož se ostatní teorie odvíjejí.

Úkoly:

Vztah médií ke skutečnosti

Časová dotace: 15 minut + domácí příprava

Pomůcky: –

Cíle:

• Umění generovat otázky k rozhovoru
• Cílem úkolu je pochopení mediální prezentace skutečnosti, zevšeobecňování, promítání subjektivního nebo individuálního problému na všeobecnou charakteristiku
• Práce ve skupině, prezentace

Studenti dostanou za úkol udělat rozhovor s nějakým člověkem (příklady: chovatel psa, prodavačka, zahradník, pacient, zákazník, čtenář v knihovně,…) a na základě tohoto rozhovoru vytvořit zprávu, která zevšeobecní pohled na aktuální téma (například na základě rozhovoru s chovatelem psa udělat všeobecnou zprávu o chovatelích psů v celé republice).

Literatura:

Burton, G.; Jirák, J.: Úvod do studia médií, Barrister & Principal, Brno, 2001. (str. 115 – Mediace nebolí zprostředkování)
McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace, Portál, Praha, 2007 (str. 209 – Pravda a informační kvalita)
Trampota, T.: Zpravodajství, Portál, Praha, 2006. (str. 91 – Reprezentace a stereotyp)
Jak rozpoznat věrohodnost, relevanci, spolehlivost informací a informačních pramenů http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/120/JAK-ROZPOZNAT-VEROHODNOST-RELEVANCI-SPOLEHLIVOST-INFORMACI-A-INFORMACNICH-PRAMENU.html/
Věrohodnost informačních zdrojů http://www.czp.cuni.cz/envigogika/index.php/cz/pro-autory/navody/83-verohodnost-informacnich-zdroju

Obchodníci s realitou aneb Média v dnešní společnosti

Jak vzniká mediální kachna