Čím se liší postavení člověka v tradiční a moderní společnosti

význam knihtisku, význam vysílání, význam digitalizace, kontinuální využívání tradičních a digitálních médií

Společnost je základním prvkem lidského života a vstupujeme do ní už naším narozením. Celý život žijeme právě ve společnosti a naše činnost směřuje k jejímu rozvoji. Hlavní a nejdůležitější vlastností člověka je proto právě jeho sociální vlastnost. Člověk totiž v přírodě nežije samotářsky, ale vyhledává jiných jedinců, s nimiž navazuje vztahy, přátelství a nepřátelství (i to je projev sociální kompetence jednotlivce). Už pračlověk žil v kmenovém – rodovém systému života. Jedinci žili v kmenech, měli utvořené vztahy a rozdělené úlohy. Muži se starali o lov a ženy o stravu a výchovu dětí. Dělba práce je pro prvobytně pospolnou společnost charakteristická. Společností bychom mohli pojmenovat fungující spolupráci jedinců, kteří spolu žijí, pracují a naplňují společně své cíle. Dnešní společnost se od té prvobytně pospolné výrazně liší. Už to není jen skupina lidí, kteří žijí ve jistém uzavřeném spolku. Dnešní moderní společnost funguje na základě promyšleného systému fungování a řízení. V současnosti žijeme v obrovském globálním systému společnosti, kterou tvoří všichni lidé. Samozřejmě není prakticky možné, aby při takovém obrovském množství lidí všichni mezi sebou vytvářeli nějaké vztahy. Člověk si fyzicky vytváří vztahy především ve svém okolí a s lidmi, kteří žijí nablízku ve stejném městě, regionu či státě. Dnes však v době internetu a sociálních sítí není problém najít si nové přátele třeba i na druhém konci světa. Internetizace je největší podporovatel globalizace, která se do budoucna ještě více rozšíří.

Typ sociální organizace, která byla rozbita nástupem průmyslové revoluce a doprovodnými procesy, označujeme jako tradiční společnost. Tradiční společnost tedy pokrývá období počínající neolitem (přechod k zemědělství), kdy je již známá instituce míst, existuje relativně rozsáhlá dělba práce, výrazné sociální rozvrstvení má formu kast či stavů, moc je organizována do podoby tradičních říší, městských států či feudálních útvarů, existuje písmo a dominující formou výkladu světa jsou universalistická náboženství. Tradiční společnost se liší od moderní způsobem uspořádání moci, typem ekonomiky, typem sociální struktury, způsobem výkladu světa i sociální mentalitou. Existující moc má k dispozici omezené zdroje, takže s výjimkou městských států není schopna systematicky kontrolovat celé území. Roli základní sociální jednotky plní opevněná domácnost (rolníků i řemeslníků, venkovských i městských urozených). Do poměrů uvnitř těchto domácností zasahuje státní moc jen minimálně. Společnost je strukturovaná stavovsky. Stavovská příslušnost se přenáší rodově, vztahuje se ne na jednotlivce, ale na celou domácnost a vyznačuje se charakteristickým stylem života. Příslušnost k domácnosti jisté stavovské úrovně (tedy nikoli hospodářská činnost) určuje celkový status stejně jako práva a povinnosti členů společnosti. Výklad světa má mytologickou či náboženskou podobu. V obou případech je denní skutečnost uspořádána v kategoriích nadpřirozena, čímž je jí propůjčován závazný, nadosobní charakter. Ve stejných kategoriích legitimuje své nároky existující moc.

Moderní společnost je produktem průmyslové revoluce ve spojení s centralizací moci v rámci národních států. Její podobu určují procesy, které provázely rozvoj průmyslové revoluce (rozmach dělby práce, proces urbanizace, rozvoj dopravy a komunikace apod.). Mocenský rámec je vytvářen moderním státem. Odstranění vládce v průběhu buržoazních – demokratických revolucí nemění mnoho na principu organizace státu. Stát je schopen kontrolovat každodenní život svých občanů, jeho intervence mohou pronikat až na úroveň domácností. Domácnost ztrácí své postavení univerzálního a soběstačného subjektu sociální reprodukce. Její jednotlivé funkce přecházejí postupně na vznikající formální organizace činností nichž je zajištěn chod celé společnosti. Prostřednictvím specializovaných formálních organizací se uskutečňuje nejen válka (armáda) a státní správa (byrokracie), ale také výroba statků a poskytování služeb v oblasti vzdělávání, péče o zdraví, vědecké činnosti, sportu, rekreace apod. Domácnost ztrácí v těchto podmínkách své funkce a dosavadní význam, její oslabování a rozpad koresponduje s přechodem od stavovského rozdělení k třídnímu. To souvisí s radikální proměnou trhu, který se z okraje ekonomického sektoru dostává do jeho centra, stává se regulátorem chodu nejen celé ekonomiky, ale postupně celé společnosti. Sociální status jednotlivce přestává být určován jejich příslušností k domácnosti jisté stavovské kvality, je jednoznačně určen jejich vlastním postavením na trhu. Radikálně se mění celá oblast ekonomiky.

Přechod od industriální k informační společnosti tedy můžeme interpretovat jako přechod systému, jakým je společnost, z jednoho – nižšího stavu do jiného – vyššího. Je spojen s otevíráním se jednotlivých společnosti vůči světu, s narůstáním ekonomické a společenské nerovnováhy a přechodem na novou kvalitu společenské technologie a organizace. Jde vlastně o určitý kvalitativní skok, který posouvá společnost na vyšší úroveň v procesu své evoluce. Prvním principem formování informační společnosti je princip globalizace. Přechod industriální společnosti na společnost informační nemá národní charakter, ale globální, a proto i výsledkem této transformace je vytváření globální informační společnosti. Nástup nových moderních technologií do všech oblastí života společnosti působil jako katalyzátor změny industriální společnosti na informační společnost. Tato změna stimuluje vytváření globální světové ekonomiky, světového trhu a globální informační společnosti. Vznikající informační společnost je tedy globální. Procesy globalizace probíhají delší dobu a jejich začátek lze spojovat s nástupem moderní technologie. Moderní technologie svou schopností integrace umožnila provázat do té doby oddělené části, ať už to byla ekonomika, společnosti nebo jiné struktury civilizace. Informační technologie udává směr probíhající globalizace, jejímž výsledkem bude globální informační společnost.

Právě masová média mají v moderní společnosti zásadní a neustále vzrůstající význam. Jsou prostředem zábavy, trávení volného času, jsou zdrojem informací, ale mohou být také nástrojem politické moci a manipulace s masami. Význam masových médií spočívá v tom, že jsou podstatným zdrojem výkladů sociální reality a představ o ní. Média se stala významným zdrojem veřejně uznávaných významových soustav, které hodnotově a empiricky vymezují to, co je normální. V neposlední řadě jsou zdrojem moci, prostředkem vlivu, ovládání a prosazování inovací a také informačním zdrojem.

Technologickými a ekonomickými globálními změnami posledního desetiletí přichází k jevu, který můžeme nazývat konvergence médií. Jde o prohlubující se dostupnost mediálních produktů. Sjednocování výrobních technologií masmediálního textu (totéž nacházíme ve více koncových podobách) umožňuje, aby se uživatel dostal ke stejnému obsahu různými cestami. Na film se můžeme podívat v kině, v TV, na DVD v počítači, případně na internetu atd. Nakonec jde i o sjednocování funkcí více původně separátních technologií v jednom přístroji (telefon, rádio, fotoaparát a další). Na druhé straně stojí zdánlivě opozitní termín fragmentace – jde o jev narůstajícího individuálního přístupu k mediálním produktům, který oslabuje jejich (dříve sdílený) veřejný charakter.

Úkol:

Metoda: Inscenační hra

Třídu rozdělíme na dvě poloviny. Obě mají za úkol ztvárnit (zahrát) stejný problém a navrhnout jeho řešení, ovšem s tím rozdílem, že jedna skupina se pohybuje v roce 2014 a druhá 1414 (= před vynálezem knihtisku).

Navrhovaný problém:

Otrávená pitná voda Zadání úkolu pro žáky: Starosta města zjistil, že byla otrávena pitná voda. Tuto informaci je potřeba sdělit všem obyvatelům města, aby se nikdo neotrávil.

Literatura:

Jirák, J.; Kӧpplová, B.: Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace, Portál, Praha, 2003, str. 192.
McLuhan, M.: Gutenbergova galaxie. In: Člověk, média a elektronická kultura, Jota, Brno, 2000.
McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace, Portál, Praha, 2007, str. 35.
Reifová, I.: Slovník mediální komunikace, Portál, Praha, 2004, str. 235, 239.

TEDxBrno – Jakub Macek – Internet a nová média: Jaká revoluce?