Moderní společnost a svoboda projevu

zda mohou být média nezávislá a odpovědná

• Svoboda projevu patří mezi základní lidská práva. Je provázána s dalšími zvláštními či odvozenými právy, jako je právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženské vyznání,a právo na svobodu sdružování se a shromažďování. Tato skupina práv je podobně koncipována jako součást téměř všech zásadních lidsko-právních dokumentů. Jde o práva s významem daným jejich funkcí v liberální demokratické společnosti.

  K právům na svobodu utváření názorů a svobodu projevu se vztahuje svoboda komunikace, která má duální charakter: Má nabízet širokou škálu názorů a současně reagovat na širokou škálu požadavků a potřeb. Svoboda médií se promítá do několika oblastí: strukturální podmínky (právně podložená svoboda vysílání a vydávání), provozní podmínky (nezávislost na ekonomických a politických tlacích), možnost příjemců dostat se k informacím a kvalita služeb, které média nabízejí.

  Právo na svobodu projevu je obecně platné pro všechny státy světa od Teheránské proklamace k 20. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv. Svoboda projevu v Deklaraci mluví o tom, že každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory bez překážek a vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky prostřednictvím jakýchkoliv médií a bez ohledu na hranice. Svobodu nelze považovat za absolutní, protože každý jedinec se cítí být svobodný v jiné míře. Přestože základem demokracie je svoboda, prakticky jde o limitovanou komoditu, protože moc není rozdělována rovnoměrně, a rozhodnutí dělá skupina lidí tvořící legislativní orgán. Ani svoboda médií není absolutní. Podle kritiků by bylo utopií myslet si, že média mohou fungovat bez jakéhokoli politického nebo ekonomického zásahu. Svoboda médií není absolutní i z toho důvodu, že média musí respektovat svobody a hranice dané soukromými zájmy nebo zájmy kolektivního dobra společnosti. Svoboda toho, kdo informaci odesílá, se nemusí shodovat se svobodou toho, kdo si informaci vybírá.

  Literatura stanovuje následující kritéria svobody médií:

  1. absence cenzury, udělování licencí nebo jiných typů ovládání a kontroly ze strany vlády
  2. právo komunikovat (jde o právo občanů na stejnou možnost přijímání zpráv, názorů, vzdělání a kultury)
  3. svoboda zpravodajských médií při získávání informací z relevantních zdrojů
  4. absence skrytého vlivu při výběru zpráv a názorů ze strany majitelů médií a zadavatelů reklamy
  5. aktivní a kritická redakční politika v prezentování zpráv

  Základní přímá forma zásahů vlády do fungování médií je cenzura. Je to kontrola toku informací směrem od médií k příjemcům prostřednictvím zásahů zvenčí. Cenzura spočívá ve vynechání, amputování a zakazování jistého počtu aspektů faktů nebo dokonce celých faktů, v jejich zatemňování a skrývání. Za cenzuru tedy pokládáme kontrolu mediálních produktů institucemi nebo skupinami, které působí mimo mediální organizaci. Cenzura může být institucionalizovaná nebo skrytá, může být rozšířena po celé mediální zemi nebo zaměřena jen na jistý segment, může mít ekonomický nebo politický charakter. Její existence se v současnosti váže především na nedemokratické režimy. Základními druhy cenzury jsou cenzura předběžná, následná a autocenzura. Předběžná cenzura je každý institucionalizovaný zásah do obsahu médií před tím, než se dostane k uživatelům. Cenzura s následnou platností se provádí po vydání. Rozšířená ve všech typech politických režimů je pak autocenzura.

  Úkoly:

  Cenzura v třídním deníku

  Časová dotace: 25 minut

  Pomůcky: –

  Cíle:

  • Úkol pomůže studentům uvědomit si význam pojmu „svoboda projevu“.
  • Hravou formou si studenti vyzkouší role pracovníka v „totalitním“ médiu.

  Ve třídě se zvolí vedení fiktivního média ve složení šéfredaktor, vedoucí vydání a ředitel (případně varianty podle druhu média). Toto “vedení” se tajně dohodne na tom, v jakém stylu budou vést své médium, s kým mají dobré vztahy, koho chtějí propagovat, o čem informovat nechtějí. Ostatní studenti působící jako fiktivní redaktoři a následně nabízejí vedení různá témata a náměty ke zpracování, přičemž trio ve vedení rozhoduje o tom, co se bude medializovat a co ne, podle zájmů společnosti, případně jakou formou se o daném tématu bude informovat prostřednictvím jejich média. Studenti se nakonec snaží uhodnout, jak ideologicky zaměřené toto médium je.

  Svoboda projevu dnes

  Časová dotace: 10 minut

  Pomůcky: domácí příprava

  Cíle:

  • Uvědomění si, že fakta a mediální obraz události nemusí být vždy to samé.

  Každý student si zvolí jedno téma, případně událost, která se i přes svobodu projevu a pluralitu médií, nedostala do vysílání (tisku), případně se jí nevěnuje dostatek pozornosti. Učitel zapisuje zprávy na tabuli. Pokud nenajdou taková témata, vyberou ta, kde média záměrně překrucují nebo zamlžují fakta. Následuje diskuze o současných médiích.

   

  Literatura:

  Jӓger, P.; Molek,P.: Svoboda projevu: demokracie, rovnost a svoboda slova, Auditorium, Praha, 2007, str. 13.

  Jirák, J.; Kӧpplová, B.: Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace, Portál, Praha, 2003, str. 155.

  McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace, Portál, Praha, 2007, str. 178.

  Reifová, I.: Slovník mediální komunikace, Portál, Praha, 2004, str. 26.

  Listina základních práv a slobod:

  • http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

  Všeobecná deklarace lidských práv:

  • http://www.lidskaprava.cz/uploads/03_dokumenty/04_uvod/00_VDLP_UDHR-.pdf

  Médium coby reprezentant názorového prostředí

  Respekt institut: Obchodníci s realitou aneb Média v dnešní společnosti