Vlivy celospolečenské a kulturní

vliv na jazykovou kulturu, sdílené společenské hodnoty, stabilitu společnosti, sport apod.

Zachování současného stavu ve společnosti je pravděpodobně nejzřejmějším úkolem médií vůbec. Už jen fakt, že jakákoli informace ve zprávách je v první řadě zajímavost, následně potenciálně využitelná informace a zatřetí je to nejhlubší potvrzení o stavu světa. Zisk v tomto procesu je součástí reality, existence (média). Médium jako prostředek i majetek, kromě snahy o zisk, musí sledovat i cíl svého majitele, který by si asi těžko přál destabilizaci systému, ve kterém ekonomicky prosperuje. Velký zájem o regulaci médií, ať už ze strany politiků, zákonodárců, občanských sdružení proti sexualitě a násilí ve veřejnoprávních médiích, nákupu vysílacích časů firmami za účelem reklamy nebo jiných, je jasným důkazem, že média mají v dnešní době velký vliv na společnost a jedince, na formování veřejného mínění. Nicméně tento vliv není možné izolovat od jiných vlivů sociálního prostředí. Jsou úzce propojeny s jinými oblastmi našeho života. Ovlivňují naše chování a prožívání. Jejich manipulace spočívá v našem přizpůsobování se unifikovanému myšlení a požadavkům, protože hodnoty, které nám poskytují média, se nám zdají přirozené, samozřejmé a obecně rozumné. Nakolik necháme média měnit naše názory, postoje, pocity zda řízení, záleží jen na naší aktivitě a ochotě kriticky zhodnocovat získané informace.

Média naplňují řadu funkcí, které od nich jejich publikace očekávají. Jejich nejlepší rozbor v tomto případě poskytuje Denis McQuail, který rozlišuje tyto funkce médií:

1. Informační funkce – poskytování informací o událostech a podmínkách ve společnosti a ve světě; naznačování mocenských vztahů; podpora inovace a pokroku, usnadňování adaptace
2. Korelační funkce – vysvětlování, vykládání a komentování významných událostí a informací, poskytování podpory stanoveným autoritám a normám; socializace; koordinace izolovaných činností; vytváření konsenzu; nastolování posloupnosti priorit a signalizace relativního statusu
3. Funkce udržení kontinuity – přenášení dominující kultury a objevování subkultur a nových trendů v kulturním vývoji; prosazování a udržování obecně přijatelných hodnot
4. Zábavní funkce – zdroj pobavení, obveselení a rozptýlení, prostředek uvolnění; oslabování sociálního napětí
5. Získavání (mobilizační funkce) – agitování pro společenské cíle ve sféře politiky, války, ekonomického vývoje, práce a někdy i náboženství

Je však třeba si uvědomit, že ve všech případech naplňování těchto funkcí se výrobci různých mediálních obsahů prostřednictvím médií snaží dosáhnout výsledku, který je souhlasný s jejich zájmy. Média tak slouží jako prostředek sociální kontroly a ovlivňují i ​​rozvoj společnosti. Je zaznamenáno na základě pozorování rozvojových zemí, že média nejen korespondují aktuální stav rozvoje dané společnosti, ale zároveň i na tento vývoj ovlivňují. Mají dopad na sociální, hospodářský, kulturní rozvoj a na vzrůst životní úrovně obyvatelstva. (dokumenty, zprávy, reklamy…). Média jsou tedy zároveň prostředkem pro společenskou kontrolu a zvyšují tlak na odpovědnost orgánů správy země a politickou elitu. Jsou podstatným názorotvorným činitelem každé společnosti, přičemž politická scéna v rozvinuté společnosti musí počítat s tlakem médií. V zemích, kde jsou média pod kontrolou vlády, jsou důležitým nástrojem v šíření idejí vládnoucí elity mezi masy obyvatelstva. Média jsou tím pádem jedním z klíčových odvětví, nad kterými musí daný režim získat kontrolu.

Jedním z mála nepopiratelných účinků rozvoje nových komunikačních technologií a globalizace je tendence k internacionalizaci masové komunikace, která má výrazné kulturní souvislosti. Stále častěji se diskutuje o vytváření globální mediální kultury a možných dopadů na jednotlivé národní kultury. Posun k této tzv. globální mediální kultuře podmiňuje několik navzájem zkombinovaných faktorů. Mezi jedny z nejvýznamnějších, které si zaslouží značnou pozornost, patří mohutný nárůst schopnosti přenášet zvuky a pohyblivé obrazy za nízkou cenu přes hranice států a do celého světa, dále schopnost překračovat časové a prostorové bariéry a konečně vznik globálních mediálních trhů, které poskytují globalizaci organizační rámec a potřebnou hybnou sílu. Kulturní dopady globalizačních trendů v masmediální oblasti začínají být zajímavými především v momentě, kdy dochází k šíření jistého druhu medializovaného kulturního obsahu a jeho potencionální účinek pro přijímající kulturu. Pokud je určitý odkaz nabízen na nadnárodní úrovni, musí být srozumitelný širokému spektru přijímajícího publika. V tomto spektru jsou zahrnuty nejrůznější kulturní okruhy, které se vyznačují odlišnými hodnotovými systémy, životními zkušenostmi a postoji. Hodnocení dopadu globálního mediálního toku na různé lokální kultury je však samo o sobě mnohem náročnější a komplikovanější v důsledku odlišné interpretace mediálního odkazu jednotlivými kulturami. Pokud je nějaký obsah odkazu například pochopen jako potenciální hrozba nebo propaganda, může mu být záměrně kladen odpor s cílem takové propagandě nepodlehnout. Teoretické úvahy o kulturním dopadu mezinárodního toku informací se od sebe liší hlavně podle toho, jaké hodnoty jednotlivé přístupy respektují a na které se zaměřují. V zásadě je můžeme rozdělit na ty, které probíhající procesy globalizace podporují a na ty, které globalizaci kritizují. Pozitivní hodnocení globalizace médií vychází z představy, že masová komunikace může být hybnou silou, která pomáhá šířit myšlenky demokracie a moderního způsobu života. Tato první skupina zdůrazňuje, že globalizace masmédií vede k rozšíření možností vzájemného sdílení informací, bezmezné komunikace, rozvoje globálního obchodu. Globalizaci médií je však možné spojovat i s potenciálním kulturním obohacením, které s sebou přináší, a to především při snaze vytisknout xenofobii, nacionalismus a etnocentrismus v relativně uzavřených společnostech.

Média se tedy významným způsobem podílejí na formování nejrůznějších projevů kultury dané společnosti, protože dokážou nabídnout stejné sdělení velkému počtu příjemců. Masovost obsahů nabízených médii vedla k formulování představy, že se média podílejí na konstituování svébytného typu kulturních projevů – na vzniku tzv. masové kultury, která je považována za druhotný produkt průmyslové revoluce spolu s industrializací a urbanizací.

Úkoly:

Vliv média na společnost

Časová dotace:

Pomůcky: –

Cíle:

• Žáci si v roli vedení médií uvědomí, jak jednoduché by mohlo být zkreslování zpráv pro svůj prospěch.

Žáci se rozdělí do skupin. Každá skupina si představí, že je na čele společnosti ovládající několik médií. Jakým způsobem byste se snažili ovlivňovat celospolečenské a kulturní dění? Případně vytvářet stabilitu, působit na politiku, sport, apod. Výsledky prezentace každá skupinky zapíše učitel na tabuli. Žáci zkusí označit, jaké působení je jednodušší a jaké težší.

 

Literatura:

Jirák, J.; Kӧpplová, B.: Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace, Portál, Praha, 2003,str. 56.
McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace, Portál, Praha, 2007, str. 143.
Stuchlík, J.: Globalizace a média. In:Lehmannová Z. Aktuální otázky globalizace, Oeconomica, Praha, 2003, s.376.
McLuhan, H. M.: Jak rozumět médiím: extenze člověka, Odeon, Praha, 1991.

Srovnání televizního zpravodajství na ČT1 a TV NOVA

• prezentace:

• diskuze: